Tak letošní zima se k nám zachovala přímo macešsky. Sníh stále padal a zase tál, takže z Mistrovství Evropy opět bylo jen přání. Museli jsme jej odvolat, sníh padal sporadicky a zem byla moc teplá.
Na naší mašovačku to však stačilo. Jakmile sníh napadl, Dáša nás hned všechny obvolala a zatímco v údolí už kvetly třešně, na Eduardu jsme se proháněli se psími spřeženími. Prostě - každá zasněžená příležitost se musí využít!
Jana a Líba měly možnost vyzkoušet si skijöring na pořádné závodní trati. Ruda Chlad si totiž od biatlonistů (kterým areál patří) půjčil skútr a trať předem pěkně projel. Počasí s námi laškovalo, chvíli svítilo sluníčko a chvíli hustě chumelilo.
Máme dalšího nového člena - Roman, který k nám jezdí až z Podbořan. Má dva haskouny a dvě štěňata si chce ještě pořídit, takže se rýsuje další pěkná smečka. Na Eduard si přijeli zajezdit také bratři Pečení a Veronika Zímová se svým otcem, takže bylo na co koukat.
Milan se svým týmem. Již postarší malamuti nasadili midové tempo a nikým se nedali vyprovokovat k rychlejší akci. Milan se mohl kochat okolím.
Eva si se štěňaty vyzkoušela, co to je, svézt se v rychlejším tempu. Moc se jí to líbilo a všechny zatáčky zvládla skvěle.
Letošní sezóna nás moc zklamala. Sníh (když už napadl) moc dlouho nevydržel a bylo teplo. Zakončení sezóny jsme uspořádali jako obvykle ve stylu weight pullingu. Zatímco starší psi si už síly šetří, mlaďoši jdou s chutí do toho. V tahání mezi sebou tvrdě soupeřili osmiletý Akim a pětiletý Andy. Byla to hra nervů a taktizování. Nakonec zvítězil Akim o 15 kg.
Tak a jdeme na to: berany, berany duc…
Skupinové fandění
Mladík Able si vedl velmi zdatně a očividně věděl o čem je řeč.
Šampiónku Britu to letos viditelně nebavilo.
PSI DO 45 KG | Akim | 515 kg |
---|---|---|
Andy | 500 kg | |
North | 416 kg | |
Able | 335 kg | |
FENY DO 35 KG | Brita | 416 kg |
Nika | 335 kg |
Na chalupě se nás už v pátek sešlo poměrně dost. Počasí sice nevěstilo nic dobrého, přesto jsme se na ježdění těšili. Nejdříve jsme si v neutuchajícím dešti prošli trať a pak jsme vyrazili. Psi se neuvěřitelně snažili, vždyť pro některé to bylo první mašování po létě. Jeli jsme jen 5 km, ale i to vtom vlhku bohatě stačilo
Milan
Evča
Jana
Líba
Kamarádka Jana měla smolný den. K pobavení všech odešla pro něco do auta a vrátila se jako vodník - spadla do nádržky na vodu před chalupou. Pečlivě se převlékla a šla do kýble pro vodu na záchod. Po chvíli se opět objevila ve dveřích jako vodník Volšoveček s tím, že jí uklouzly nohy. Naštěstí se ani jednou nic horšího nestalo. Janě jsme půjčili věci (každý něco) a u krbu se sušilo a sušilo.
Líba naučila svého psa Dara opravdu cirkusovému kousku. Dala mu na nos brambůrku a s povelem "štronzo" Dar strnula, aby mu náhodou nespadla. Po povelu "můžeš" udělal jen cvak a bylo po brambůrce.
Věčnými koupelemi unavená Jana
Ranní snídaně v režii Milana a Romana
Během dopoledne jsme se postupně sjeli skoro všichni. Prošli jsme si kus trati, nasbírali nějaké houby a vrhli se na práci, kterou pro nás vymyslel Broněk. Někdo bílil a uklízel kuchyň a vstupní halu v Bažině (Eduardská hospoda), někdo řezal a odvážel dříví na zimu. Ubytováni jsme byli v cílovém baráku, kde budeme i o závodech. Pěkně jsme si zatopili a byla pohoda. Počasí se opět moc neukázalo, střídavě pršelo nebo byla mlha.
Abychom věděli kudy máme vést trať kárových závodů a jak vůbec trať po letní těžbě dřeva vypadá, šli jsme si ji nejdříve projít. Zjistili jsme, že měří 7.5 km, což je tak akorát a je v dobrém (místy perfektním) stavu. Biatlonisti totiž kvůli svým závodům tratě rozšiřují a skopávají do roviny, užitek z toho budeme mít i my.
Tak se ještě posilnit a jdeme na to…
Roman a Líba v pracovním procesu. Roman - asi mám ty ruce z překližky, jak se mi namočí, tak se mi zkroutí.
Duo Bažinometky, tak nastartovat a poletíme.
Malíř a zedník Milan stíhal všechno.
Chvíle oddechu po obědě - ještě něco málo dodělat a jdeme si zamašovat.
Konečný úklid Bažiny. Nedopadlo to sice přesně tak, jak jsme si představovali, ale už není ani počasí na velké malování.
Manekýna Ariko se svým pánem
Přijel si s námi zamašovat také Ruda Chlad z Božáku. Jelo se bez ohledu na počasí a bylo to skvělé.
Takto vypadali naši hafíci po bahnité jízdě - modrooký zrzavý ďáblík
Špinaví ale spokojení - Milan a Roman
Železná žena Líba - Dare podívej se jak vypadám! To se dělá?
Tak tohle byly naše první (klubem pořádané) kárové závody. Perfektně jsme připravili trať v délce 7 km. Zabloudit prostě nebylo kam.
Skoro všichni jsme přijeli už ve čtvrtek a věnovali se přípravě závodů. Pomáhali nám i členové biatlon klubu, za což jim velký dík.
Závodníků nebylo mnoho. I s členy našeho klubu nás bylo 19. Ale co, příště se jich třeba sejde víc. Počasí bylo celkem ucházející až na tu věčnou mlhu. Hlavní bylo, že přimrzlo a nepršelo jako tolik dní před závodem.
Důležité bylo projetí tratě ještě před závodem a zkontrolování všech značek. "Vše v pořádku, může se jet!" - Ivoš a jeho tým
Nervozita před startem - Milan
Milan Roubíček a jeho Humpolíčci byli tak rychlí, že je Dášin foťák stačil jen tak tak zachytit.
Roman z Podbořan byl v tak vynikající kondici, že jel závod jako bikejöringista a po dojezdu si půjčil trojkolku, zapřáhl své tři zbývající psy a zopakoval si to.
Jochen z Annabergu jel závod také dvakrát. Jednou se čtyřmi a podruhé se šesti haskounama - alaskánama.
Závodů se zúčastnili i mašeři s německým ovčákem a československým vlčákem.
Líba s Darem měla na trati smůlu. Spadl jí řetěz tak nešťastně, že už nešel nasadit a tak to Dar musel oddřít sám.
Milan maje špatně zavázanou botu ji při odrážení nechal v blátě na trati. Naštěstí ji Jochen za jízdy sebral a přivezl.
Jochen s úlovkem
Měli jsme tam i jedno osmispřeží, ale protože nemělo konkurenci, spojili oba mašeři své spřežení dohromady a okruh si tréninkově projeli s dvanáctkou.
Večer jsme zapíjeli sezónu a pilo se hlavně na sníh. Už v sobotu odpoledne začalo posněhávat a do neděle do rána napadlo dvacet čísel sněhu. Všichni závodníci byli opravdoví sportovci a druhé kolo se jelo i přes nečekanou nadílku (na kolech a na kárách). Jediný Ivoš si vezl na sezónu saně na chalupu a tak je hned využil.
Takhle to vypadalo druhý den.
15. 11. Napadl na Eduardu první sníh a už neslezl. Sezónu jsme zapili opravdu dobře!
V sobotu 12.- 12. 1998 jsme se vydali na delší výlet podél Česko - Německé hranice. Tentokrát nás bylo docela dost - Dáša, Milan, Ivoš, Milan Roubíček, Roman a Hubert. Celkem tedy pět spřežení a jeden skijöringista. Cesta byla perfektní a psi šlapali jako hodinky. Během cesty jsme se trochu rozptýlili a tak jsme se dohodli, že další sraz bude v Horní Blatné v restauraci U Medvěda. Tady jsme poobědvali, psi si orazili a už skoro za šera jsme vyrazili domů.
Hubert a jeho nový přítel
Dášin tým - směr domov.
Odpočinek u Červené lišky - jsme ve čtvrtině cesty
Roubíčkovo Humpolíčci v Horní Blatné
Milá útulná hospůdka U Medvěda