Kronika KSKPS, rok 1998

MAŠOVAČKA EDUARD 15. 3. 1998

Tak letošní zima se k nám zachovala přímo macešsky. Sníh stále padal a zase tál, takže z Mistrovství Evropy opět bylo jen přání. Museli jsme jej odvolat, sníh padal sporadicky a zem byla moc teplá.

Na naší mašovačku to však stačilo. Jakmile sníh napadl, Dáša nás hned všechny obvolala a zatímco v údolí už kvetly třešně, na Eduardu jsme se proháněli se psími spřeženími. Prostě - každá zasněžená příležitost se musí využít!

 

Jana a Líba měly možnost vyzkoušet si skijöring na pořádné závodní trati. Ruda Chlad si totiž od biatlonistů (kterým areál patří) půjčil skútr a trať předem pěkně projel. Počasí s námi laškovalo, chvíli svítilo sluníčko a chvíli hustě chumelilo.

Máme dalšího nového člena - Roman, který k nám jezdí až z Podbořan. Má dva haskouny a dvě štěňata si chce ještě pořídit, takže se rýsuje další pěkná smečka. Na Eduard si přijeli zajezdit také bratři Pečení a Veronika Zímová se svým otcem, takže bylo na co koukat.

Milan se svým týmem. Již postarší malamuti nasadili midové tempo a nikým se nedali vyprovokovat k rychlejší akci. Milan se mohl kochat okolím.

Eva si se štěňaty vyzkoušela, co to je, svézt se v rychlejším tempu. Moc se jí to líbilo a všechny zatáčky zvládla skvěle.

KONEC SEZÓNY 97 - 98 12. - 14. 6. 1998

Letošní sezóna nás moc zklamala. Sníh (když už napadl) moc dlouho nevydržel a bylo teplo. Zakončení sezóny jsme uspořádali jako obvykle ve stylu weight pullingu. Zatímco starší psi si už síly šetří, mlaďoši jdou s chutí do toho. V tahání mezi sebou tvrdě soupeřili osmiletý Akim a pětiletý Andy. Byla to hra nervů a taktizování. Nakonec zvítězil Akim o 15 kg.

Tak a jdeme na to: berany, berany duc…

Skupinové fandění

Mladík Able si vedl velmi zdatně a očividně věděl o čem je řeč.

Šampiónku Britu to letos viditelně nebavilo.

VÝSLEDKY

PSI DO 45 KG	Akim	515 kg
	Andy	500 kg
	North	416 kg
	Able	335 kg
FENY DO 35 KG	Brita	416 kg
	Nika	335 kg

SLUŽETÍN 12. - 13. 9. 1998

Na chalupě se nás už v pátek sešlo poměrně dost. Počasí sice nevěstilo nic dobrého, přesto jsme se na ježdění těšili. Nejdříve jsme si v neutuchajícím dešti prošli trať a pak jsme vyrazili. Psi se neuvěřitelně snažili, vždyť pro některé to bylo první mašování po létě. Jeli jsme jen 5 km, ale i to vtom vlhku bohatě stačilo

Milan

Evča

Jana

Líba

Kamarádka Jana měla smolný den. K pobavení všech odešla pro něco do auta a vrátila se jako vodník - spadla do nádržky na vodu před chalupou. Pečlivě se převlékla a šla do kýble pro vodu na záchod. Po chvíli se opět objevila ve dveřích jako vodník Volšoveček s tím, že jí uklouzly nohy. Naštěstí se ani jednou nic horšího nestalo. Janě jsme půjčili věci (každý něco) a u krbu se sušilo a sušilo.

Líba naučila svého psa Dara opravdu cirkusovému kousku. Dala mu na nos brambůrku a s povelem "štronzo" Dar strnula, aby mu náhodou nespadla. Po povelu "můžeš" udělal jen cvak a bylo po brambůrce.

Věčnými koupelemi unavená Jana

BRIGÁDA EDUARD 10. - 11. 10 1998

Ranní snídaně v režii Milana a Romana

Během dopoledne jsme se postupně sjeli skoro všichni. Prošli jsme si kus trati, nasbírali nějaké houby a vrhli se na práci, kterou pro nás vymyslel Broněk. Někdo bílil a uklízel kuchyň a vstupní halu v Bažině (Eduardská hospoda), někdo řezal a odvážel dříví na zimu. Ubytováni jsme byli v cílovém baráku, kde budeme i o závodech. Pěkně jsme si zatopili a byla pohoda. Počasí se opět moc neukázalo, střídavě pršelo nebo byla mlha.

Abychom věděli kudy máme vést trať kárových závodů a jak vůbec trať po letní těžbě dřeva vypadá, šli jsme si ji nejdříve projít. Zjistili jsme, že měří 7.5 km, což je tak akorát a je v dobrém (místy perfektním) stavu. Biatlonisti totiž kvůli svým závodům tratě rozšiřují a skopávají do roviny, užitek z toho budeme mít i my.

Tak se ještě posilnit a jdeme na to…

Roman a Líba v pracovním procesu. Roman - asi mám ty ruce z překližky, jak se mi namočí, tak se mi zkroutí.

Duo Bažinometky, tak nastartovat a poletíme.

Malíř a zedník Milan stíhal všechno.

Chvíle oddechu po obědě - ještě něco málo dodělat a jdeme si zamašovat.

Konečný úklid Bažiny. Nedopadlo to sice přesně tak, jak jsme si představovali, ale už není ani počasí na velké malování.

Manekýna Ariko se svým pánem

Přijel si s námi zamašovat také Ruda Chlad z Božáku. Jelo se bez ohledu na počasí a bylo to skvělé.

Takto vypadali naši hafíci po bahnité jízdě - modrooký zrzavý ďáblík

Špinaví ale spokojení - Milan a Roman

Železná žena Líba - Dare podívej se jak vypadám! To se dělá?

KÁROVÉ ZÁVODY EDUARD 14. - 15. 11. 1998

Tak tohle byly naše první (klubem pořádané) kárové závody. Perfektně jsme připravili trať v délce 7 km. Zabloudit prostě nebylo kam.

Skoro všichni jsme přijeli už ve čtvrtek a věnovali se přípravě závodů. Pomáhali nám i členové biatlon klubu, za což jim velký dík.

Závodníků nebylo mnoho. I s členy našeho klubu nás bylo 19. Ale co, příště se jich třeba sejde víc. Počasí bylo celkem ucházející až na tu věčnou mlhu. Hlavní bylo, že přimrzlo a nepršelo jako tolik dní před závodem.

Důležité bylo projetí tratě ještě před závodem a zkontrolování všech značek. "Vše v pořádku, může se jet!" - Ivoš a jeho tým

Nervozita před startem - Milan

Milan Roubíček a jeho Humpolíčci byli tak rychlí, že je Dášin foťák stačil jen tak tak zachytit.

Roman z Podbořan byl v tak vynikající kondici, že jel závod jako bikejöringista a po dojezdu si půjčil trojkolku, zapřáhl své tři zbývající psy a zopakoval si to.

Jochen z Annabergu jel závod také dvakrát. Jednou se čtyřmi a podruhé se šesti haskounama - alaskánama.

Závodů se zúčastnili i mašeři s německým ovčákem a československým vlčákem.

Líba s Darem měla na trati smůlu. Spadl jí řetěz tak nešťastně, že už nešel nasadit a tak to Dar musel oddřít sám.

Milan maje špatně zavázanou botu ji při odrážení nechal v blátě na trati. Naštěstí ji Jochen za jízdy sebral a přivezl.

Jochen s úlovkem

Měli jsme tam i jedno osmispřeží, ale protože nemělo konkurenci, spojili oba mašeři své spřežení dohromady a okruh si tréninkově projeli s dvanáctkou.

Večer jsme zapíjeli sezónu a pilo se hlavně na sníh. Už v sobotu odpoledne začalo posněhávat a do neděle do rána napadlo dvacet čísel sněhu. Všichni závodníci byli opravdoví sportovci a druhé kolo se jelo i přes nečekanou nadílku (na kolech a na kárách). Jediný Ivoš si vezl na sezónu saně na chalupu a tak je hned využil.

Takhle to vypadalo druhý den.

15. 11. Napadl na Eduardu první sníh a už neslezl. Sezónu jsme zapili opravdu dobře!

ZIMNÍ VÝJEZD 12. 12. 1998

V sobotu 12.- 12. 1998 jsme se vydali na delší výlet podél Česko - Německé hranice. Tentokrát nás bylo docela dost - Dáša, Milan, Ivoš, Milan Roubíček, Roman a Hubert. Celkem tedy pět spřežení a jeden skijöringista. Cesta byla perfektní a psi šlapali jako hodinky. Během cesty jsme se trochu rozptýlili a tak jsme se dohodli, že další sraz bude v Horní Blatné v restauraci U Medvěda. Tady jsme poobědvali, psi si orazili a už skoro za šera jsme vyrazili domů.

Hubert a jeho nový přítel

Dášin tým - směr domov.

Odpočinek u Červené lišky - jsme ve čtvrtině cesty

 

Roubíčkovo Humpolíčci v Horní Blatné

Milá útulná hospůdka U Medvěda