Kronika KSKPS, rok 1997
ZÁVODY EDUARD 97 1. - 2. 2. 1997
Startovalo se v 9.00 ráno při teplotě -13°C. Jelikož je Eduard bývalý uranový důl, sluníčko do něj nakouklo až kolem jedenácté. Přes den se teplota vyšplhala na -3°C.
Na startu bylo potřeba mnoha pomocníků, protože psi se na trať nezřízeně těšili. Trasa byla perfektně upravená a v pátek před závodem připadlo ještě 5 cm sněhu, který přikryl některá slabší místa.
Celý závod perfektně moderovala Míla Holubová z rádia Diana. Protože už měla jedny závody (v roce 1996) za sebou, věděla o tom skoro všechno.
Trať měřila 23 km a byla dost náročná. Klesání střídalo stoupání a po rovině se jelo minimálně. Nejhorší byl poslední "prďák" na konci při vjezdu do areálu, kde bylo značné převýšení.
I tak někteří mašeři vjížděli do cíle s chutí a ještě docela při síle. Diváků letos přišlo dvakrát víc než vloni. Je vidět, že o tento atraktivní sport začíná být mezi lidmi zájem.
Vzájemné dojíždění a předjíždění v cílové rovince patřilo mezi nejkrásnější okamžiky závodu.
POKUS O PŘEJEZD KRUŠNÝCH HOR 22. 2. 1997
Ivan studuje mapu
Náš souboj s počasím začal jako obvykle nad Bublavou u Kraslic. Sněhu nebylo mnoho, ale říkali jsme si, že když vydrží a něco málo připadne, bude to super. Vyrazilo nás pět týmů a jeden lyžař. Hanka, absolventka loňského přejezdu, měla již letos svůj tým se dvěma haskounky. Byla nejlehčí a tím pádem i nejrychlejší a tak jela v čele celé výpravy. Ivoš sebou měl dceru Míšu s tím, že dojede na Boží Dar a tam ji odevzdá matce. Cesta byla hodně obtížná, sníh byl rozměklý a místy vydřený. Přesto i ta slabá vrstva stačila k tomu, aby saně jely. První noc jsme strávili v lese nad Jelením a připomněli si, že je důležité postarat se o blaho všech a teprve potom o své vlastní. Celou noc svítil měsíc a ráno, když jsme vyráželi, bylo příjemně umrznuto. Během dne ale vysvitlo sluníčko a sníh začal opět tát. Byla to dřina pro nás i pro psy. Ten den jsme dorazili na Hřebečnou s tím, že přespíme na baráku a ráno uvidíme co dál. Ivošovi přišla z práce zpráva a stejně už by s námi druhý den nemohl jet, musel si něco zařídit a tak jsme se dohodli, že nás někde dožene. Ovšem ani v pondělí se počasí nepřestalo zlobit, bylo pořád tepleji a tepleji a sníh mizel před očima. Odstrojili jsme tedy saně a vyrazili se podívat na Boží Dar, jak to vypadá se sněhem tam. Na Božáku bylo sněhu ještě méně, ale předpověď slibovala ochlazení a přeháňky a tak jsme se zabivakovali na Hřebečné 34 a čekali na změnu. Ta přišla v úterý - lilo jako nikdy, hotové proudy vody. Nedalo se nic dělat. Sešli jsme do Abertam a zavolali své pomocníky s auty, abychom mohli sjet z hor. Museli jsme to vzdát. Letošní zima nám opět ukázala, jak na ní není spolehnutí.
První půlkopec za námi a druhý před námi - Hanička
Rozcestí u Přebuze
PRACHOVSKÉ PSÍ HRY 10. - 11. 5. 1997
Na silové tahání a klání v mašerských dovednostech vyrazilo pět závodníků z našeho klubu s doprovodem. Cesta do okolí Jičína - konkrétně k Jinonickým rybníkům byla v horku předlouhá, ale na "Psí hry" jsme se všichni moc těšili. Díky horkému a vlhkému počasí nebyly výsledky až tak ohromující, přesto to byl namáhavý boj (zejména pro naše nervy a hlasivky). Celý den panovalo "aprílové" počasí a dráha byla mírně podmáčená. Tím pádem se koleje trochu propadly a vozík v pohodě dojel až do poloviny dráhy, kde se zastavil. Dostat ho odtamtud dalo zabrat všem čtyřnohým borcům.
Trosky
Vítěz kategorie D (feny do 40 kg) Brita
Tuto váhu již North nezdolal. V osmi letech už asi té síly není tolik. Přesto skončil druhý v kategorii psů do 45 kg.
Skvělá Aika Milana Roubíčka si vytahala druhé místo (hned za Britou) i přesto, že závodila poprvé v životě.
Akim, kterého vedl Milan, se držel na skvělém třetím místě, ale rozhodujících 425 kg neutáhl a skončil čtvrtý. Škoda.
Vítěz pullingu Arsan se svým pánem
Druhý den v neděli probíhala soutěž musher a pes. Šlo o souhru mezi psem a pánem a velký vliv měla poslušnost. Začínalo se prolézáním čtyř spojených duší na rychlost, zažili jsme u toho spoustu legrace, neboť překážku musel absolvovat pes i musher a nejlépe zároveň. Poté musel páníček svého chlupáče nakšírovat do postroje, zapřáhnout do pneumatiky a pomocí povelů ho provést tyčkovým slalomem. Na konci slalomu se pes přepřáhl do dětské koloběžky a projel s musherem asi dvousetmetrové kolečko po cestě v autokempu. Závod končil v místě startu. Hafani i jejich majitelé zápolili s chutí a dokonce i počasí se umoudřilo.
Nejhorší je nervozita
Jízda na dětské koloběžce nebyla vůbec snadná, přece jen už jsme dětským střevíčkům poněkud odrostli.
Balíme. Vyhráli jsme, co jsme mohli a jedeme domů!
KLUBOVÉ HRÁTKY: SLUŽETÍN 14. - 16. 6. 1997
Tak už je tu opět poslední akce před prázdninami. Trošku se nám ztenčil počet členů. Protože základy mushingu mají již skoro všichni v malíku, někteří odcházejí k jiným klubům, někteří zakládají vlastní klub a někteří na to poctivé ježdění už prostě nemají čas ani peníze. I přesto to zdravé jádro zbylo a věřím, že to potáhneme dál.
V sobotu jsme trochu zplanýrovali zahradu, neboť už není tolik času na chaloupku jezdit a tráva roste jako z vody. Potom jsme postavili dráhu (kolejiště) a mohli jsme s trénováním našich tahounů začít. Byla to pěkná makačka a ukázalo se, že nám dorůstá zdatné mládí, starší psi už jsou chytří a moc se do práce neženou. Po zdárném průběhu soutěže jsme naskákali do auta a zajeli se podívat do nedalekých Ovesných Kladrub, kde má chaloupku náš člen Ivan. Na pastvinách se mu pasou dva koně a nový přírůstek - malá kobylka.
Klubová souhra - pomáhá, kdo má ruce
Připravujeme dráhu na silové tahání
Milan Roubíček zapřáhl na zkoušku do vozíku jednoho ze svých mlaďasů. Kdyby na kolejích nebyla zábrana, tak by byl snad šel až do Hoštce (nejbližší vesnice)!
Haničky haskouni by prý pro piškot dali i život.
Děti si zajezdily na dobrákovi Xandym - Míša a Kačka
BRIGÁDA BOŽÍ DAR 3. - 5. 10. 1997
Jelikož v březnu má na Božím Daru proběhnout Mistrovství, využili jsme krásných listopadových dnů a na trati sem tam něco vystavěli nebo poopravili.
Božídarské sejpy - zbytky hlušiny po středověkých "zlatokopech"
Každý se činil jak uměl a byla u toho i legrace
Po vykonané práci přišel vhod ohýnek u Chladů na zahradě a teplý grog. Přeci jen už je začátek zimy. Uvidíme jaká bude.
Druhý den jsme si udělali mašovačku v okolí Hřebečné. Bylo krásné počasí a omladina se mohla učit jezdit ve spřežení a hlavně předjíždět.
Mašerka Dáša
Tři, dva, jedna, go! Líba a Dar v akci.
Jana startuje s Ejbym, v pozadí Eva s Northem a Akimem.
OVESNÉ KLADRUBY 6. - 8. 11. 1997
ZIMNÍ VÝJEZD 24. - 25. 12. 1997
Tak letos jsme už vyjížděli posíleni o vlastní psy. Ivoš dokonce se spřežením sedmi tahounů. Silnice i okolní cesty byly pěkně ujeté a vyhrnuté (někde až moc).
Ivoš se s výjezdem trošku zdržel a tak jsme do hustého sněžení vyrazili v sestavě Dáša, Milan a s prvně zapřaženou pulkou i Líba na běžkách.
Občas jsme na Líbu s Darem museli počkat. Na saních se jede sice lépe, ale je i větší zima. Zato hrdinka Líba byla věčně zpocená.
Trať vedla stálým klesáním skoro až k Potůčkům, pak prudce uhnula doleva a pokračovala pro změnu stálým stoupáním. Psi byli báječní a moc je to bavilo. Trasa měřila asi 24 kilometrů a všichni jsme toho měli tak akorát. Dohodli jsme se, že vystoupáme na Blatenský vrch (1048 m. . m.) a tam přenocujeme. Shodou okolností jsme se zde setkali s pohostinnými skauty, kteří tu mají srub a u nich jsme si dlouho do noci povídali o všem možném.
Dáša měla ve svém týmu jednoho dříče, který začal mít problémy se srstí (vypadávala mu) a tak mu na noc navlékla vlastní svetr. Kouká dost nevěřícně, co?
Tohle je náš tábor. Psi dostali nabaštit a velkou pochvalu a stoče se do klubíčka okamžitě spali.
Druhý den jsme s novými silami vyrazili k domovu. Máme spoustu pěkných zážitků a vědomí, že něco vydržíme.