Bylo skoro 20°C na slunci, sníh byl měkký a už ho bylo dost málo. Nakonec se long nejel, ale nezávodně jsme si zajeli mid asi na 22 km.

Milanův tréninkový okruh Mnichov - Farská Kyselka a okolí. Sněhu bylo hodně a měl půjčené dvě feny od P. Chalupky. Na stopě se občas potkal s Karlem Bublákem.

Vyjeli jsme z Bublavy 28. února odpoledne ve složení Dáša, Pepa, Tonda, Ivan a Milan. Celkem pět saní a čtrnáct psů. Cestou na Jelení nás doprovázela Aranka s českohorákama, ale večer to otočila zpátky. Sněhu bylo po pás, ale Krušnohorská magistrála byla projetá, a tak se mašovalo slušně. Nad Jelením jsme zůstali bivakovat. Byla to naše první noc.

Další den jsme zamířili na Boží Dar. Vyjeli jsme do mrazivého slunečného rána. Vítr bral sníh z plání a hnal ho před sebou. Cesty byly naváté, místy úplně sfoukané. Na Boží Dar jsme přijeli dost unaveni, a když nám Ruda Chlad nabídl nocleh na chatě Horské služby, s díky jsme přijali.

Třetí den jsme opět vyjížděli do silného větru. Sníh na pláních byl pěkně uvátý a psi se nebořili. Ruda s Dášou s námi jeli kus cesty na běžkách a pak se vrátili. Stále jsme se drželi hranice a postupně jsme projížděli Měděnec, Horu sv. Kateřiny, Horu sv. Šebestiána, Přísečnici a Fláje. Cílem naší cesty bylo Nové Město v Krušných Horách.

Ke konci týdne začalo sněžit a cesta se ztížila. Přesto jsme udrželi tempo 22 km denně. Díky slunečním paprskům byly silnice místy vytáté, ale psi i saně vydrželi. Předposlední den jsme už měli budování bivaku tak nacvičené a psi byli skvěle sehraní až nám bylo líto, že už to končí.

Ráno jsme vyrazili směr Nové Město, ale padla mlha a začalo sněžit. Dvě hodiny jsme bloudili v mlze kousek od našeho vysněného cíle. Nakonec jsme cestu našli. Při dojezdu do Nového města se mlha konečně rozplynula a hory se ukázaly v celé kráse.

Sice se nás moc nesešlo, ale i tak to stálo za to. Ušli jsme 22 km a seznámili smečku.

Na zahájení sezóny nás přijelo celkem dost. Ráno jsme vyjížděli brzy. Bylo chladno a tak se mašovalo pěkně a rychle. Cestou jsme se rozdělili na dvě rychlostní skupiny, ale dojeli jsme všichni.

Odpoledne jsme volný čas využili k tomu, abychom Robertovi (u kterého se mašování konalo) pomohli postavit verandu. To bylo ještě krásné teplo. Druhý den se citelně ochladilo a tak jsme si trasu mašování poněkud prodloužili. My (a myslím že i psi) jsme byli velice spokojeni.

Nepřijelo nás mnoho a tak jsme zkusili zapřáhnout psy, kteří byli k dispozici. Bylo bezva, že se snesli. Ti, kteří nemají možnost chovat více psů si zkusili, jaké to je, když jich mají tolik.

Přesto, že jsme se vypravili do Škvořetic už v pátek večer, spali jsme na zemi ve třídě v zámečku. Jeli jsme v sestavě: Jitka, Milan a Dáša a ve druhém autě jel Pepa s rodinou. Počasí bylo jak začátkem jara, ale místní nám prozradili, že tři dny před závodem už zde leželo třicet čísel sněhu. Účast byla velká, sjelo se 116 závodníků. Pořadí se nelosovalo, ale určovalo podle abecedy a tak Dáša jela se 116. Terén byl hrozně blátivý a všichni dojížděli s neproniknutelnou maskou bahna. Jitka měla smůlu, spadla na trati a rozbilo se jí kolo. Přesto se ve své kategorii dobře umístila - byla 16.

Pokud jde o počasí, tak se konec roku moc nevyvedl. Sníh byl jen první dva dny po příjezdu na chalupu. Pak začalo pršet a všechno roztálo. Jitka si půjčila dvě čuby a nakonec střídavě běhaly na zahradě s Dášinými psy. Se saněmi se vyrazilo jen jednou - aby byly využité jela Dáša s Jitkou do Hoštce pro pivo. Milan vyjel také - zkusit, jak bude v saních reagovat roční štěně od Pepy z Mariánek.